Institucionalizace jako překážka sociální inkluze osob se zdravotním postižením

Abstract

V předkládaném příspěvku[i] se autorka zabývá institucionalizací, ke které postupem času dochází u osob žijících v tzv. totálních institucích, které jsou dlouhodobě izolované od běžného každodenního života ostatních členů společnosti. Typologii totálních institucí ve svém konceptu popsal americký sociolog kanadského původu Erving Goffman. V sociální oblasti autorka považuje za totální instituce ústavní pobytová zařízení, ke kterým řadí pobytová zařízení sociálních služeb, diagnostické ústavy, dětské domovy, psychiatrické léčebny, věznice apod. Právě v institucionalizaci spatřuje hlavní překážku sociální inkluze a potažmo efektivní sociální práce. Prevenci institucionalizace vidí v podpoře terénních a ambulantních sociálních služeb a především v podpoře rodin a posilování přirozených sociálních vazeb a sítí.

The paper deals with institutionalization which gradually appears in persons living in the so-called total institutions isolated for a long time from ordinary everyday life of the other members of the society. A typology of total institutions was given by the American sociologist of Canadian origin Erving Goffman. According to the author of the paper, in the social area total institutions include residential care institutions such as residential institutions of social services, diagnostic institutions, children?s homes, mental hospitals, prisons, etc. It is institutionalization that is considered by the author as the main obstacle to social inclusion and effective social work. Prevention of institutionalization is seen by her in support of field and outclient social services, and primarily in support of families and in the strengthening of natural social links and networks.